Mnoho mých předchozích zápisů do lodního deníku se týkalo pozorování posádek: například jak důležité je si udělat jasno a nepodléhat iluzím kvantity informací, rozlišovat podstatné od šumu, případně ve chvíli nouze eliminovat všechny rušivé elementy, umět se na věci podívat ze správného úhlu nebo vzdálenosti nebo jak mění mojí realitu vlastní vnitřní nastavení . Dnešní zamyšlení z lodního deníku navazuje právě na poslední zmíněné, tedy jak měníme svůj svět tím, jak se na něj díváme. Obraťme svou pozornost ke kapitánům anebo chcete-li obecně k lídrům. Nabízím následující zamyšlení nad tím, co vlastně řídíme…
Řídíte-li loď, musíme ovládat set nástrojů k tomu určených, osvědčených praxí a v souladu s pravidly. Váš výkon v tomto směru závisí na tom, jak dobře jste se to naučili teoreticky, jak jste si to zažili prakticky a jak moc jste otevření tomu se neustále učit a růst. Pro tento váš úkol existuje řada nástrojů, programů, kondičních plaveb, tréninků, přezkušování, sdílení zkušeností apod. od certifikovaných a placených až po volná videa např. na youtube. Lze říci, že přesně totéž platí u řízení firmy, tedy nestačí se lídrem stát (mít na to „papír“), ale neustále se učit, vyvíjet. Lídři a kapitáni se pak zaměřují na to, jak efektivně a účinně daný set znalostí a dovedností použijí v praxi v té které situaci. To ale podle mého názoru nestačí.
Z mých rozhovorů s posádkami o jejich předchozích zkušenostech s různými „styly kapitánování“ jednoznačně vyplývá, že podstatným rozdílem je něco jako „pocit z toho zážitku“ a to bez ohledu na to, že v obou případech daný manévr nebo celá plavba dopadly úplně stejně technicky dobře (tj. dopluli jsme kam jsme chtěli v daném termínu, nikomu ani lodi se nic nestalo). Troufám si tvrdit, že totéž můžeme vztáhnout na firemní prostředí: tedy čísla jsou v pořádku, všechno je v souladu s pravidly a funguje, ale lidi se cítí nějak blbě. V případě mnou vyslechnutých zážitků na moři se jednalo o to, že kapitán byl zbrklý, vzteklý, naštvaný, negativní, nekomunikativní nebo jinak špatně naladěný. To ovlivnilo atmosféru na palubě do takové míry, že přestože manévr zvládl technicky dobře, posádka neměla vůbec dobrý pocit, dokonce v některých případech měli strach, nedůvěru, nejistotu, cítili se pod tlakem apod.
Z toho mi vyplývá, že kapitáni i lídři mají řídit nejen svoje lodě a posádky, ale také vlastní myšlení a nastavení, tedy řídit – především – sebe sama. Realita je totiž taková, jakou ji stvoříme. A pokud máme negativní nastavení, pak i realita bude negativní – a jako lídr máme větší pravděpodobnost dopadu na ostatní. Kromě zdokonalování se v technice řízení lodi nebo firmy je potřeba se také zdokonalovat v technikách řízení vlastní mysli, protože – jak se prakticky ukazuje na moři – pokud kapitán není v pohodě – nakazí celou posádku bez ohledu na technicky dobrý výsledek. Tím rozhodně nemyslím nucení se k tzv. „pozitivnímu myšlení“! Jde mi o práci se sebou samým, porozumění emocím a umění pracovat s vlastní myslí. Naštěstí na to jsou dnes k dispozici také nástroje, od různých programů až po volně dostupná videa. Zdá se, že je to trend poslední doby, ale o tom někdy příště. Stručně řečeno, platí staré dobré heslo: zůstaň v klidu (stay calm) a k tomu mě napadá zlaté pravidlo anglických námořníků: pokud nevíš, tak zastav!
50°6,913‘ N 14°30,296‘E, Petra Štogrová