Manželé Demartyovi měli 45 let zkušeností s jachtingem a napluto neuvěřitelných 100 000 námořních mil v různých vodách, souřadnicích a podmínkách. Ani takovýto arzenál dovedností je však neuchránil před ztroskotáním na korálovém útesu. Jako každá nehoda, i k této vedl řetězec chyb a událostí, které skončily ztrátou veškerého majetku manželů. Podstatou katastrofy byla chyba v navigaci, což většině jachtařů bude připadat velice amatérské, jak se proboha může někdo tak zkušený splést? Příběh Jacquese a Catherine Demarty mě zaujal právě tím, že vše dělali správně, všeho si byli vědomi, vše, co měli kontrolovat, opravdu kontrolovali. Navigaci dělali správně, postupovali obezřetně, přesně a metodicky, udělali řadu kroků, kterým nelze vytknout naprosto nic. Celý problém způsobil součin faktů, z nichž nejhorší byla chyba mapového plotteru. I té si však Demartyobvi byli vědomi, takže počítali s odchylkou, a proto bedlivě pozorovali moře před přídí, zda neuvidí klasické „příznaky“ mělčiny, o které věděli, ale jejich přístroje jim neříkaly, kde přesně se nachází.
Tento příběh mě zaujal tím, že nádherně (dá-li se to vzhledem k událostem takto říci) demonstruje aktuální poučku pro všechny, kteří se navigují složitými podmínkami: nevěřte vůbec ničemu! Ani výpočtům, ani podkladům, ani tomu, co Vám kdo říká a dokonce ani vlastním očím a uším. V případě Demartyových totiž za daných meteorologických podmínek nemohli mělčinu ani vidět ani slyšet, nemohli zjistit sílu proudu vody, a proto se ocitli ¾ míle z kurzu. Mělčinu totiž odhalíte tím, že má jinou barvu vody a tvar vln, pro Demartyovi však příroda uchystala past, barvu vody zkreslil úhel slunce a narážející vlny neslyšeli, protože vítr měli zezadu.
Všechna pravidla, pomůcky, měřicí přístroje, testy, čísla, tabulky, grafy, prognózy, analýzy a odborné porady nás uhoupávají na vlnách přesvědčení, že situace je pod kontrolou a že my o ní máme přehled. Obávám se, že namísto výhodného a bezpečného kurzu můžeme nezadržitelně směřovat ke ztroskotání. Vše, co se k nám dostává, má nějaký časový limit a filtr výběru a další limit a filtr přidáváme my sami. Nejspíše jsme si už vědomi toho, že čísla a údaje mohou být vychýlené, měření nepřesná, odborné rady cenzurované a ovlivněné podmínkami. Můžeme se vůbec spolehnout aspoň na vlastní rozum a smysly? Je to, co vidíme a to, co slyšíme opravdu pravda? Nemůže to být také něčím zkreslené? Obrovské množství informací, které se na nás nyní valí, působí jako hypnotikum, které v nás vyvolává dojem, že věci „se řeší“ co nejvíce přesně a z toho usuzujeme, že i správně. To je ovšem obrovský omyl! Přibližně správně (zkresleně správně) není správně.
Hodně jsem přemýšlela o poučení z příběhu Demartyových a přišla jsem na to, že kdyby neměli žádný plotter ani mapu ani kompas a museli se spolehnout jen na přírodu (tedy sextant a vlastní smysly), nepodlehli by této hypnóze. Věřili by všemu natolik málo (nebo vůbec), že by ve výsledku mnohem opatrněji manévrovali v oblasti korálových útesů a dost možná by tam ani nejeli. S množstvím přesných měření a postupů nabyli dojmu, že ošetřili všechny možnosti a mohou tak mít situaci pod kontrolou. Právě tato preciznost jim paradoxně přinesla problém, nablížili se tak přesně, že stačilo pár metrů a vše bylo jinak.
50°06’27.0″N 14°27’04.3″E, Petra Štogrová
