Stále mě znovu a znovu udivuje, kolik je vlastně moudrosti v příslovích a úslovích! Občas objevujeme Ameriku a vynalézáme kolo, abychom zjistili, že náš objev je už dávno elegantně zaznamenán v ustáleném sousloví… „V jednoduchosti je krása“ – úsloví, které všichni dobře známe. A jak málo se jím řídíme! O apelu na jednoduchost je můj dnešní záznam v lodním deníku, který sepisuji v salonu plachetnice, jejíž lanoví mě dnes opět přesvědčilo o tom, jak nebezpečné je věci dělat složitě.
Moc dobře známe úsloví „drbat se pravou rukou za levým uchem“. Každý si hned vizualizuje komičnost a nesmyslnost takového konání, chytí se za nos a přestane dělat věci zbytečně (nebezpečně) složitě. Nepomůže-li varování v podobě přísloví, stačí si vzpomenout na situaci, jak se vám vymstilo zbytečné překombinovávání standardních úkonů. Na lodi byste takovým postupem mohli i někoho zabít. Ačkoliv se nám toto zdá jasné, v praktickém osobním i veřejném životě se dost možná dnes už drbeme levou nohou za pravým uchem! Vsadím se, že kdokoliv z vás by dokázal popsat alespoň jednu absurdní situaci denně, kdy narazil na nějaký nesmyslný anebo alespoň zbytečně složitý administrativní postup. Zajišťování papíru pro získání jiného papíru, obíhání více úřadů, křížící se pravidla, vlekoucí se řízení, rozpor mezi selským rozumem, resp. zjevnou pravdou a postupy de jure…atd atd atd. Podle mého názoru bychom měli více energie napřímit na vymýcení zbytečných zákonů, opatření, slov, paragrafů, úkonů, úřadů a úředníků, než abychom pracovali jako křeček v kleci, abychom uživili vyrábění stále nových a nových. Proč vlastně nemají úředníci a zákonodárci v popisu práce věci zjednodušovat? Proč nejsou hodnoceni zato, kolik úkonů zrychlili, kolik bariér odbourali, kolik cest k cíli napřímili? Proč nedostanou postih za to, když zavedou nové lejstro nebo proces? Zní to jako utopie? Těmito pravidly se přece řídí kdeco a kdekdo a taky se nebojí, že přijdou o práci, pokud zruší zbytečný proces! Navíc je volání po zjednodušování a trvalosti pravidel jedním z nejčastějších a je silnější než volání po státní finanční pomoci, viz například nedávné Setkání vlastníků rodinných firem https://blog.ppbs.cz/index.php/2021/08/19/postrehy/. Jsem hluboce přesvědčená o tom, že desatero a desátek by nám úplně stačily na správu věcí veřejných. Jasná morální pravidla (a hvězdné nebe nad hlavou) a jednoduchá pravidla výběru poplatků do společné kasy (bez výjimek z výjimek výjimek 😉). Opravdu si to myslím – a říkám to s vědomím toho, že moje firma poskytuje účetní a daňové poradenství, a tedy vlastně navigaci v té příšerně přerostlé nepřehledné a neustále se měnící džungli regulatorních pravidel. Vím totiž, že bychom se uživili – ušetřený čas bychom mnohem raději věnovali poradenství pro růst, zvyšování odolnosti nebo inovacím. Dávalo by mi to mnohem větší smysl, a především by v tom byla mnohem vyšší přidaná hodnota.
Tím se dostávám k meritu věci: složitosti vyžadují více energie, času a peněz. Dělat věci složitě je nejen drahé, ale také nebezpečné, protože hrozí větší pravděpodobnost chyby. Složitost je tedy zátěží, jak ve veřejném, tak i soukromém životě. Taky znáte tu úlevu, když si proberete věci a zbavíte se těch, které již nepoužíváte? Funguje to naprosto spolehlivě! Je to však trochu složitější s tou jednoduchostí😉 Ono dělat věci co nejjednodušeji totiž znamená mnohem větší počáteční úsilí při nalezení optimálně jednoduché cesty. Také to ale znamená (často velice bolestně) opustit jistý způsob myšlení… Je v tom totiž ještě jeden, skrytější a o to záludnější háček, hluboko zaseknutý v našich životech. Je jím závislost na věcech. Pracujeme víc, abychom si mohli pořídit více věcí, některé z nich na dluh. Pak pracujeme ještě víc, abychom byli šťastní, ale to nějak nepřichází. Pak nás navíc opustí zdraví, protože jsme neposlouchali své tělo (i okolí), abychom se více věnovali vztahům a méně svému postavení ve společnosti. Princip jednoduchosti tedy začněme hledat (také) ve svém vlastním životě, jak se říká „začněme od sebe“. Zkuste se zbavit toho, co nepotřebujete, ať už je to nábytek nebo plány a činnosti, zkuste hledat cesty, jak dělat věci jednodušeji, rychleji, efektivněji. Věřím tomu, že v jednoduchosti je nejen krása, ale také svoboda, protože vám otevře cestu k vám samotným, vašim blízkým a ve smyslu „duch vane kudy chce“ se před vámi nakonec opravdu otevře ta správná cesta ke štěstí.
Mimochodem, všimněte si, že všechna přísloví vyjadřují složité koncepty velmi JEDNODUŠE.
44°7,789‘ N 14°52,595’E (Zátoka Sakarun), Petra Štogrová
