„Ne vše, co se jeví jako zajímavé, je podstatné z hlediska dlouhodobé udržitelnosti.“ Toto je věta, kterou jsem si zapsala do jednoho ze svých skutečných lodních deníků poté, co jsem pár dní při jedné ze svých plaveb pozorovala chování posádky. Když to zobecním, vypozorovala jsem následující rozpory mezi správným a podstatným:
- Dělám něco správně, ale ve chvíli, kdy to vůbec není potřeba (Tohle většinou dopadne tak, že je vykonaná práce zcela zbytečná, což je pořád ještě ten lepší případ. V horším případě totiž tato práce zablokuje vykonání jiného úkonu, a tedy se všechno zdrží a nebo pokazí. Nikdo pak není šťastný. Energií je třeba šetřit a napřímit ji tam, kde skutečně ve správném čase přinese hodnotu.)
- Zaměřím se detailně na jeden problém, ale unikne mi problém mnohem větší (Tohle mimochodem stálo za několika leteckými katastrofami, z nichž nejznámější je havárie letu Eastern Airlines č. 401, kdy se oba piloti i palubní inženýr pečlivě věnovali poruše kontrolky a nevšimli si, že letadlo klesá do bažiny. Zemřelo 101 lidí.)
- Jsem kreativní tam, kde to není užitečné (Osvědčené postupy není potřeba měnit, někdy je to opravdu spíš na škodu. Uděláte něco lépe, ale druhý čeká, že jste to udělali stejně jako vždycky. Pokud porušíte standardy, může se stát, že někoho připravíte o čas, rozum anebo dokonce o zdraví. Navíc, opět zbytečně, mrháte energií.)
- Pracuji v jiném tempu, než je aktuálně potřeba (Tady s tím mám kupodivu největší problém: řeknete lidem, aby byli v klidu a oni dělají moc pomalu a když jim řeknete, aby zrychlili, splaší se, zpanikaří a něco nepěkného vyvedou. Vysledovala jsem, že je opravdu uměním lídra, udávat tempo tak, aby nenastal stres a zbrklé pohyby a zároveň aby odpovídalo naléhavosti situace.)
Tyto poučky z moře lze velmi elegantně převést do firemního prostředí. Kdo nemá patřičný výcvik a/nebo zkušenost s tím, že ve chvíli, kdy odpoutáte vázací lana od mola, vám de facto jde o život, zaměřuje občas svou pozornost k věcem, které vůbec život nechrání, ba naopak. Pokud jde o opravdu o život, je to krásně zřejmé, jako u lodí nebo leteckých katastrof. Ve firmě nám to možná nepřijde tak naléhavé, a proto možná máme tendenci k většímu podceňování. Všechny výše uvedené poučky mají společný akcent na prioritizaci toho, co je a není podstatné, a to jak z hlediska souslednosti kroků (co má prioritu a co přijde až pak) a také z hlediska dlouhodobé udržitelnosti, která vyžaduje efektivní zacházení s energií a také chápání širšího kontextu, tedy ve firmě půjde o znalost strategie, vize a dlouhodobých cílů. V návaznosti na můj předposlední lodní deník (https://blog.ppbs.cz/index.php/2021/05/18/neverte-vubec-nicemu-zapis-do-lodniho-deniku-c-10-5-2021-314-den-plavby/) bych uvedla ještě jeden postřeh: jsme zahlceni informacemi, přichází jich příliš mnoho a z mnoha různých stran/kanálů. Možná, kromě toho, co jsem psala ve zmíněném deníku, totiž že přemíra rádoby exaktních informací působí jako hypnotikum, které vyvolává dojem, že situaci rozumíme a máme ji pod kontrolou, jde o to, že nezvládáme vždy rozlišit, která informace je aktuálně důležitá a která ne. Pohledem na témata mainstreamových deníků mi skoro přijde, že nepodstatné malé vlny vyvolávají následky, za které by se nemuselo stydět ani tsunami v Indickém oceánu z roku 2004. Vyráběním katastrofy z nepodstatného můžeme snadno přehlédnout to podstatné vlnění, na které bychom měli nastavit náš kurz, tedy dívat se za horizont, mít vizi a strategii.
50°06’27.0″N 14°27’04.3″E, Petra Štogrová
