K titulku dnešního zápisu do lodního deníku jsem si vybrala oblíbený citát Jana Wericha. Nedávno jsem četla odborný článek o tom, jak humor zvyšuje motivaci lidí na pracovišti a zlepšuje výkonnost firmy. Ejhle, někdo objevil Ameriku (já si s těmi úslovími asi nedám pokoj, a to jsem myslela, jak jsem se vyřádila v předchozím zápise)! Článek odkazoval na výzkum, který se věnuje analýze lidí, jak na tom jsou s humorem. Protože se mi moc nechtělo řešit nepříjemný pracovní email, jala jsem se prokrastinovat tímto směrem. V očekávání, že mi budou předhazovány různé vtipy a tedy, že se pobavím, jsem dotazník otevřela. Byly tam otázky typu „když někdo řekne vtip, smějete se, protože vás pobavil anebo proto, že se smějí ostatní, případně se nesmějete vůbec?“ Přemýšlela jsem, zda v tom není nějaký háček anebo zda celý ten dotazník není nějaká legrácka. Dočkala jsem se! Na konci byly otázky na tazatele, kde se mimo jiné ptali na to, zda jste žena nebo muž. Upřímně, tohle byla asi jediná otázka, kde bych neměla problém odpovědět, ovšem to jsem se přepočítala! Bylo to v angličtině, ale když to přebásním do češtiny, nebylo tam prosté muž-žena-nechci vám to říct, ale „cítíte se více jako žena“, „jste převážně muž?“ a asi nejvtipnější bylo „necítím se na to, abych vám odpověděl/a/i/o“. Jak se ukázalo, mysleli to vážně, soudě z emailu, který mi pak poslali… zatímco já se dobře bavila, tedy až poté, co jsem se u této otázky trochu zdržela, než jsem ty krkolomné věty přechroustala. Nejvíc zábavné mi na tom výzkumu přišlo to, že někdo, kdo zkoumá humor, je takovýhle suchar.
Jaké z toho plyne poučení? Asi by nějaké být mělo, ale mě žádné nenapadá… hm, to byl vtip 😉 Přemýšlela jsem o tom, proč má někdo potřebu být tak extrémně korektní, až je úplně nekorektní (já si nebyla schopná vybrat ani jednu z nabízených možností, se kterou bych se plně ztotožnila!) Vlastně bych mohla říci, že mě to mohlo i urazit, že tam prostě není jednoduchá volba „žena a basta“. Podívala jsem se na celou tu věc jinak: někdo chtěl být prostě slušný ke všem, nechtěl nikoho urazit .. anebo to opravdu byl poťouchlý vtip. Rozhodla jsem se celé věci zasmát, vážně mě s tím pobavili. A pak mi to došlo: záleží na tom, jak se rozhodneme k věcem postavit. Můžeme se smát nebo taky brečet. Můžeme se bát kritiky, chtít se zalíbit všem anebo těžká témata, odlehčit humorem (ne zlehčit, odlehčit). Ztratila jsem u toho sucharského dotazníku (zejména pak u jeho poslední otázky) strašně času. Vrhla jsem se tedy na ten nepříjemný pracovní email. Zajímavé bylo, že taky s humorem, a ještě zajímavější bylo, že se celá ta nepříjemná pracovní eskapáda rázem uklidnila. Kdybych to bývala vzala vážně a řešila ten email korektně, určitě by z toho byl konflikt, který by eskaloval po dalších a dalších víc a víc korektních reakcích. Takže ten odborný článek, který mě navedl na zábavný dotazník, má nyní empirický důkaz o své pravdě. Všimněte si, že je úplně jedno, jak to druhá strana doopravdy myslela, záleží na vašem naladění a jak se k věci postavíte, podle toho to dopadne. S humorem jde všechno líp (nejen na pracovišti)! Smějte se, bavte se a neberte věci, které vám cpou jako vážné, tak vážně. Je úplně jedno, pokud to „oni“ opravdu myslí tak vážně, důležité je, jak se k tomu postavíme. Věřím, že strhneme lavinu smíchu, která ty blbce zavalí.
50°6,913‘ N 14°30,296‘E, Petra Štogrová
