Cestou do práce míjím na eskalátorech metra inzerci lákající na výstavu secesní tvorby, obrazy, šátky, šperky… Uvědomila jsem si, jak různá kulturní období vždy ovlivnila celou společnost, protože prorostla vším, od architektury, umění, oblékání až po gastronomii a životní styl. Nejen secese je toho krásným (opravdu krásným) příkladem. Můžeme se dohadovat, jakou ikonu, razítko, punc bude mít doba, ve které žijeme nyní. Bude jím silueta člověka dívajícího se do displeje mobilu? Je svůdné myslet si, že hybatelem doby jsou technologie, já si ale myslím, že hybatelem vždy byly ideje, myšlení, filozofické směry, zatímco technologie jsou v mém pohledu následek, nikoliv příčina.
Nemám ambici teď pojmout, jaká tedy je filozofie současné doby, to si opravdu netroufám, chci jen vypíchnout jeden princip, který mi přijde zajímavým příkladem toho, KAM všude a JAK se ty které ideje dostávají. Nesoudím, jen mi to prostě přijde zajímavé, a tedy to prosím berte jako otevření debaty nikoliv její závěr. Princip „tady a teď“ není takovou novinkou, jak to možná vypadá, ale zdá se, že ho nyní začínáme naplno objevovat a aplikovat. Je to mocný léčebný nástroj, nebudu se rozepisovat o všem, co představuje a činí, o tom najdete přehršel literatury i přednášek. Jeho podstatou mj je, že, jedině, co mám, je tady a teď: minulost už není a budoucnost ještě není, ani jeden z těch stavů nemohu ovládat. Omlouvám se za toto brutální zjednodušení principu tady a teď, snad mi to odpustíte, vybírám si z něj právě tento aspekt, protože mi to připadá, že se velice zajímavě „propisuje“ i do ekonomického uvažování a chování. Nelze se totiž tak slepě spolehnout na principy, které stavěly na minulých ekonomických obdobích, jako tomu bylo doposud. Plánování budoucích období je problematizované jak daty, která jsou k dispozici tak i zkušenostmi, že ověřené postupy nemusejí vždy fungovat. Například různé parametry růstu obratů, likvidity, maržovosti, stavěly de facto na statistice, tj principům vypozorovaným a vypočítaným z dlouhodobé zkušenosti toho kterého segmentu. (Nejen) po Covidu je ale vše jinak, některé „jistoty“ nelze brát jistě, některé poučky přestaly (univerzálně) platit. Například pravidla diverzifikace portfolia či trvale udržitelného rozvoje. Sekundární vliv může být například na modifikaci koeficientů používaných pro výpočty hodnoty firmy.
Konec roku je obdobím plánování a rozpočtů. I když se může zdát, že řada firem postupuje „jako by se nic nestalo“, mě se zdá, že se přeci jen ten princip tady a teď propisuje například do délky budoucího výhledu. Nevolám po pětiletkách. Jde o mindset dobře viditelný v extrémních příkladech „bez ohledu na délku obchodního vztahu urvat co nejvíc teď, budoucnost je nejistá“. Možná se to někdy maskuje jako „zrychlení“, já si spíš ale myslím, že jde o hlubší princip a jsem zvědavá, co nás nového naučí. Jak jsem napsala výše, nekritizuji, jsem v modu zvědavosti. Každopádně zkuste si všímat, zda nejedeme v obchodním vyjednáváních každý po jiné koleji, tedy zda nás tady a teď jedné strany neobere o budoucí zisky opřené o trvalou udržitelnost. Jsem moc zvědavá, jak by tato rozdílnost mohla fungovat v duchu baťovského hesla „dobrý obchod je takový, kde všechny strany na obchodě zúčastněné musí být po uskutečnění obchodu bohatší, než byly předtím“.
Přejme si tedy krásný a inspirativní další rok v našem kalendáři a – vzhledem k mé profesi kacířsky – nechme se překvapit!
36°25.014‘ N 25°25.592‘E, Petra Štogrová
