Ve škole, kam chodí moje děti, se odehrál závažný incident. Alespoň to tak vypadalo, protože škola zapojila výchovného poradce a také zavolala policii. Čtyři kluci z prvního stupně zkoušeli, co se stane, když položí krabice s mlékem na silnici. Čekali, až pojede auto a zadařilo se. Přijela Avie a bez mrknutí světel krabice přejela a mléko vystříklo. Nikdo nebyl zraněn ani zneuctěn, snad jen to mléko, ale to si nestěžovalo, řidič si ničeho nevšiml a pokračoval v jízdě. Nicméně učitelé začali případ vyšetřovat, dva z těch čtyř kluků se bojí přiznat, létají důtky a pohrůžky dvojkou z chování. Nedávno stejná parta vyhodila pomeranč z okna a bavila se tím, jak se pěkně rozprskl. V té škole jde zřejmě o nějakou módu, protože mně tam nedávno někdo hodil z okna na hlavu kostičku lega a už před lety přinesl můj syn třídní důtku ve znění „vyhazuje předměty z okna“. Ukázalo se, že šlo naštěstí jen o papíry, nicméně doma absolvoval poučení o tom, že pokud by vyhodil třeba knihu a do někoho se trefil, mohl by ho zranit, a to i vážně. Nebylo ani potřeba vysvětlovat, jakou silou vlastně bude působit půlkilový předmět vyhozený ze třetího patra školy, odvodil si to sám. Tehdy navrhl, že by řekl, že kniha mu upadla, nikoliv že ji vyhodil a na to jsem mu vysvětlila, že každý z obou případů bude mít jinou trajektorii pohybu a také jinou velikost mechanické energie. (A také, že lhát se nemá.) Z té akce s mlékem mohla být též pěkná praktická poučka jako doplnění hodin fyziky, nikoliv (pouze) strašení a tresty.

V předchozím zápisu do lodníku deníku (zde) jsem si pohrála s příslovími. Znějí jednoduše, vyjadřují ale složité koncepty. Jedno z takových jsem dlouho nechápala: „buďte jako děti“, řekl Ježíš svým učedníkům a dál to moc nerozváděl. My až v dospělosti „objevujeme Ameriku“, čteme Sinkův bestseller proč „začít s proč“, děláme studie na to, jak humor podněcuje kreativitu, zkoumáme, jak je možné že děti vyřeší architektonický problém lépe než vystudovaní architekti, probíráme se hromadami výzkumů o tom, jak 80% poznatků získáme formou hry oproti 20% ze školení… atd. Děti jsou zvídavé, zvědavé, hravé, kreativní, odvážné, vtipné, ptají se neustále „proč“ (všichni rodiče znají to šílené období „proč“) a jsou to čisté duše. Všechny tyto vlastnosti (s výjimkou čistoty duše, tam si nikdo netroufá) objevíte na všech současných seminářích k leadershipu, rozvoji a vedení lidí, inovativnosti… zkrátka všem, co teď frčí. Být jako dítě neznamená „zlobit“, to je nálepka za nepochopení od dospělých, jde o způsoby zkoumání světa, které mohou být občas nebezpečné nebo otravné, ale je to ta nejúčinnější forma, jak doopravdy něco poznat.

Zkuste to. Myslím to vážně. Začněte jednoduše, třeba se ptejte „proč“ tam, kde se ostatní obvykle ptají „jak“. Dívejte se na vše, jako byste to viděli poprvé. Vše, co jde, raději přezkoumejte po svém. Berte věci s humorem. Hrajte si a malujte. Věřím, že se budete opravdu cítit lépe. … a napište mi, jaké rošťárny se vám podařily! Těším se na ně jako malá holka😉

50°6,913‘ N 14°30,296‘E, Petra Štogrová

Petra Štogrová

Jednatelka – Managing Partner