Sedím v restauraci, v jedné z těch, které před lety odhalily své kuchyně, kde můžete sledovat zákulisí přípravy vašeho jídla. Mouka lítá po pultu, misky s ingrediencemi pěkně rozložené, sledujete kuchaře a jeho tým, jak pracují… Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou přišla na lodi v odlehlé části Jaderského moře o veškerou elektroniku. Na takové případy musíte být cvičeni a připraveni, vytáhnout odpichovátko, tužku, gumu, papírovou mapu, pravítka, kouknout na oblohu, vystavit znaky… prostě klasické navigační cvičení, úloha jak od zkoušek v praxi. Jenže já měla na lodi elektrikáře a taky posádku, která velmi toužila po wifi a nabíjení mobilů😉 Nezbývalo než angažovat elektrikáře na palubě.
Střih, sedíme oba na podlážce navigačního stolku, respektive toho, co z něho zbylo. Přepojili jsme vše potřebné, nakonec to nebylo tak těžké, a .. budiž světlo! Jenže tohle není ta část, ze které jsem získala cenný vhled. Když jsme totiž odkryli desky, za kterými byly rozvody, nestačila jsem se divit. Tak prasácky udělané spoje jsem snad nikdy neviděla, možná i pětiletý kluk by to zvládl lépe! Holka taky, samozřejmě😉 ta možná ještě lépe…😉 U lodi v ceně malého bytu v Praze byste tohle fakt nečekali! Jenže to nestačilo… museli jsme kvůli jednomu rozvodu rozebrat i podlahu.. a … světe div se, pod podlahou byla nejen další zrůdná elektrikářská práce, ale navíc voda! Možná se nedivíte, ale v lodi nemá voda co pohledávat! Je to lakmus, který je potřeba okamžitě řešit. Takže namísto složitého drátování jsme spravovali úplně něco jiného. A přišli jsme na to jen proto, že jsme odkryli pečlivě všechny části, které ten bordel zakrývaly. V tu chvíli mi došlo, že kdybych na toto nepřišla na začátku plavby, mohly nás potkat mnohem horší trable než jen výpadek wifi a zásuvek v lodi, mohli jsme se klidně i potopit!
Už asi tušíte, že to nepíši jen tak… Nedávno mi totiž došla ta paralela s tímto zážitkem z moře a příběhy, jejichž následky řeším na souši ve své profesní praxi. Tyto sondy pod povrch mohou vypadat třeba takto: vše funguje zdánlivě hladce, účetní neklade dotazy, daňová tvrzení a výkazy odcházejí včas, služby jsou levné… až do chvíle, kdy se majitelé rozhodnou firmu restrukturalizovat, projdou due dilligence a ukáže se, že účetnictví ale vůbec nezobrazovalo pravdivý obraz hospodaření, nebylo účtováno o jednom z účtů vůbec a nedořešené věci jako nedaňové kupí na „odpadním“ účtu. A nebo má firma bezva účetní a ajtáka dvacet let a najedou ajták jde do důchodu, účetní software přestane fungovat, ukáže se, že je to slepené vlaštovčí hnízdo, kterému nikdo nerozumí, není to nikde zdokumentované a data navíc nejsou vůbec nikde zálohována. A nebo majitel sleduje výnosy, které uspokojivě rostou, ovšem netuší, že mu neúměrně k tomu rostou náklady, takže firma jde nenápadně ke dnu, v účetnictví říkáme do červených.
Jestli vám mohu něco vážně naléhavě doporučit, podívejte se občas do kuchyně, která vám připravuje váš denní chleba, ve svém podnikání koukněte, jak se věci opravdu připravují, nedívejte se jen na (některé) výsledky a jen (povinné) výstupy. Zkuste nasimulovat situaci, která prověří, jak dobře máte chráněná data, účetnictví nezávislé na jednom člověku, zda někde do lodi neteče v podobě nenápadně se zvyšujících nákladů. Více o tom, jak má vypadat podpalubí finančního řízení firmy, jsem vypustila do světa v článku „Vaše data, naše starost“. Tak se nebojte vzít baterku a pořádně si posvítit na to, co je pod povrchem věcí. Asi nemusím zdůrazňovat, že těch oblastí, kde toto udělat, může být mnohem víc… koukněte na svůj vlastní vnitřní kompas a ten vás už nasměruje, kam se máte podívat.
36°25.014‘ N 25°25.592‘E, Petra Jedličková
