Tento zápis do lodního deníku je inspirován mými zážitky z nočních plaveb. Plavba v noci, kdy navigace je opřena pouze o mapu, hloubkoměr a náměrový kompas, je součástí výcviku budoucích kapitánů. Pro mne je pokaždé znovu a znovu fascinující a inspirující, jak to na nováčky zapůsobí. Vždy jsou nadšeni, téměř v euforii, přestože jsem tuto součást výcviku mírně „upravila“ po svém a je tedy mnohem těžší a dobrodružnější než asi bývá obvyklé. Možná vás napadlo, že ta euforie je zřejmě z toho, že to vůbec přežili, ale podle mého pozorování a vlastní zkušenosti, je to wow schované v něčem jiném…
Plavba v noci obnáší přesnost, preciznost a dodržování určitých pravidel. Pokud se spletete ve výpočtu, ocitnete se někde, kde vůbec nechcete být. Pokud uděláte chybu, bude hodně vidět a možná i bolet. A o tom vidění a nevidění to vlastně celé je. Nováčky nejdříve vyděsí, že nevidí pevninu, ostrovy, mají pocit, že toho vidí moc málo. Přitom ale vidí jenom a pouze to, co mají vidět, třeba majáky nebo poziční světla ostatních lodí. Pokud používáte astronavigaci, pak ještě přidáte hvězdy a měsíc k tomu, abyste vypočetli, kam máte jet. Po pár hodinách boje s různými pravítky, odpichovátky, kompasem apod. se nakonec uklidníte a zjistíte, že vám stačí dvě poblikávající světýlka v dáli, abyste zjistili, kde jste a kam máte plout. Nejdříve si div nevykoukáte oči, dlouze mžouráte do dáli a máte pocit, že nevidíte vůbec nic. Pak se objeví nějaká světla a vy počítáte, kolikrát blikla. Pak letíte do salonu k mapě a kreslíte čáry od jednoho pidibodu ke druhému. U toho musíte zachovat pravidlo neoslňování kormidelníka, který potřebuje noční vidění, takže musíte šetřit světlem, co je to jen možné. Mimochodem, piráti neměli černou pásku přes oko jako následek bitek, ale aby měli noční vidění.
Zajímavý je na tom ten klid, který se rozhostí z toho, že jsou eliminovány rušivé podněty, vidíte jen to, co je nezbytně nutné, a navíc zjistíte, že to na splnění mise úplně stačí. Posádka je najednou ještě stmelenější než předtím. Nikdo nesoutěží, hledají se a využívají talenty, jeden vidí dobře do dáli, druhý umí s dalekohledem, další s mapou… Ještě zajímavější je moment nějaké chyby resp. překvapení, například že jsme se ocitli jinde, než jsme mysleli. Okamžitě začne týmová debata, analýza situace, konstruktivní zhodnocení možných řešení, shoda na dalším postupu a jede se dál.
Tak mě tak při pozorování posádky při tomto konání napadlo, jak přínosné je zhasnout (ne si na něco posvítit, to děláme pořád). Když zhasnete, za chvíli se rozkoukáte. Přestanete se zabýval malichernostmi a rušivými elementy a soustředíte se na cíl mnohem efektivněji a navíc, jak se aspoň mě ukázalo, v mnohem týmovějším a efektivnějším modu.
44°3,312‘ N 15°17,850‘E, Petra Štogrová
