Během auditních zakázek trávíme my auditoři velkou část roku u našich klientů. Přestože nám covid ukázal, že lze spoustu záležitostí vyřešit i na dálku, přece jak já, tak moji klienti dáváme přednost osobnímu setkání před emaily a on-line cally přes Teamsy.
A musím si pochválit, že se o nás naši klienti moc hezky starají. Buď máme už při příchodu v zasedací místnosti nachystané velké množství občerstvení všeho druhu, nebo máme možnost se jít kdykoli obsloužit do kuchyněk v prostorách klienta. Někdy se cítím až provinile, když nám toho klienti nachystají mnohem více, než jsme schopni sníst.
Pamatuji si, když jsem před mnoha lety, ještě před mateřskou dovolenou, auditovala pekárny. Těch sladkých a voňavých dobrot, kolik na nás každé ráno čekalo… Ještě že jsme ve stejném městě měli více auditních týmů, takže co jsme nedokázali sníst sami, to jsme sbalili kolegům z jiných týmů a přivezli jim to večer do hotelu.
Klienta to samozřejmě těšilo, že nám chutná, takže jsme pak s každým dalším dnem měli čerstvých dobrot čím dál tím více a když už ke konci týdne tak velké množství sladkého pečiva nezvládali ani naši kolegové, uznali jsme, že přece jen bude lepší vždy něco málo na talířcích nechat, jakkoli to bylo nezdvořilé.
U jednoho dalšího klienta mi dlouho vrtalo hlavou, proč paní finanční ředitelka několikrát denně kontroluje cukřenku, jestli máme dostatek cukru. Jednou mi to už nedalo a řekla jsem paní ředitelce, že se nemusí bát, že by nám došel cukr, že fakt těch cca 30 kostek cukru, co bylo v cukřence, za týden do kafe nespotřebujeme. Na to jsem se dozvěděla, že kolega, který vedl zakázku přede mnou, celý den chroupal kostky cukru a musela mu cukřenku několikrát denně doplňovat, takže po této zkušenosti nabyla dojmu, že všichni auditoři ujíždějí na kostkovém cukru, aby to vysoké pracovní tempo zvládli.
Ale nejenom klienti se starají o blaho svých auditorů, platí to i opačně. Stejná paní finanční ředitelka mě pobavila, když mi napsala email: “Tak dlouho jsem chodila kolem té vaší čokolády, co jste si nechala na stole, až jsem vám ji sežrala.“
Moje bývalá kolegyně, která je věrným čtenářem mých příběhů, mi na tohle téma jednou vyprávěla, že si z doby strávené v auditu pamatuje, že se přístup klientů měnil i podle toho, kdo přijel na zakázku. V účetních týmech bývají z převážné většiny paní, takže když přijel na nějakou zakázku ryze „holčičí“ tým, nebylo to to samé, jako když byl členem týmu i mladý pohledný auditor. To prý pohostinnost účetního týmu neznala mezí.
Takovou zkušenost zatím nemám, každopádně při náboru nových zaměstnanců budu pamatovat, že auditní tým je třeba mít genderově vyvážený.
