Ve druhé části Mýtů o auditu si Vám dovolujeme nahlédnout do dalších mylných představ o auditu účetních závěrek, se kterým se naši auditoři běžně setkávají.
MÝTUS Č.3 – AUDITOR MUSÍ ODHALIT PODVOD VE FIRMĚ
Asi všichni forenzní specialisté, kteří se zabývají odhalováním podvodů, by vám potvrdili, že pokud už náhodou auditor nějaký podvod odhalí, tak už o něm management společnosti dávno věděl.
Je to dáno povahou auditu účetní závěrky, při které auditor ověřuje historická data ex-post.
Pokud by tedy nastala situace, že např. paní účetní posílá platby dodavatelských faktur na svůj účet místo účtu dodavatele, přišlo by se na to dávno před tím, než přijde auditor, protože by daný dodavatel urgoval nezaplacené faktury.
Podobně, pokud by docházelo ke krádežím ve firmě, společnost by je měla být schopna odhalit dříve, než auditor na základě finální sestavy zásob obdržené třeba v dubnu začne srovnávat stav, který na vybraném vzorku napočítal při účasti na inventuře na konci prosince. Nemluvě o tom, že si auditor zrovna nemusel do vzorku vybrat zásoby, které se kradly.
Nicméně i tak jsem se bohužel během své praxe dostala do situace, kdy byly mému týmu ze strany společnosti záměrně poskytnuty nesprávné informace a následně jsem byla touto společností obviněna, že jsem nezabránila podvodu, který se mimochodem stal dávno předtím. Přestože jsme si následně s ředitelem společnosti vše vysvětlili, že jsme objektivně podvod odhalit nemohli a pan ředitel se omluvil, bylo to jak pro mě, tak pro můj tým, velmi nepříjemné.
I proto auditorské standardy vyžadují, aby auditor před vydáním zprávy získal Prohlášení vedení společnosti, kde klient mimo jiné potvrzuje, že nám, stručně řečeno, poskytl veškeré informace a nic nezatajil.
A když se mi takhle jednou mezi řečí finanční ředitel jednoho mého bývalého klienta po mnoha letech přiznal k tomu, že když jsme si do vzorku pro test kontrol vybrali něco, kde nedokázal dohledat podepsaný dokument, tak ten podpis „dovyrobil“ a poslat nám v pdf podepsaný, začala jsem do Prohlášení vedení dávat i větu „Potvrzujeme, že dokumenty, které jsme vám poskytli v elektronické podobě, se shodují s originály“.
MÝTUS Č.4 – KDYŽ JE VÝROK BEZ VÝHRAD, JE VŠECHNO V ÚČETNÍ ZÁVĚRCE SPRÁVNĚ
Tohle je asi nejčastější mylná představa našich klientů, že odhalíme veškeré chyby, které v účetnictví mají. Je to reálné? Představte si středně velkou firmu s účetním oddělením čítajícím 3 osoby, které pracují na plný úvazek, tzn. celý rok nedělají nic jiného, než pořizují účetní zápisy dané společnosti. Jak dlouho by musel trvat audit, kdyby měl auditor ověřit opravdu všechny účetní zápisy, které 3 účetní pořizovaly po dobu jednoho roku? A jaká by musela být cena takové auditní zakázky?
Auditor pracuje s určitou hladinou významnosti, kterou si stanoví při plánování auditu na základě seznámení se s klientem, jeho úrovní vnitřního kontrolního prostředí a s dalšími relevantními poznatky ohledně auditované společnosti. Záleží pak na posouzení rizik a profesionálním úsudku, jak je hladina významnosti stanovena, nicméně definice významnosti (tedy jedna z nich, která mi přijde velmi srozumitelná), říká: „Informace je významná, pokud by její vynechání nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit ekonomická rozhodnutí, která na základě informací účetní závěrky provádějí její uživatelé.“
Auditor tedy musí naplánovat své procedury tak, aby zajistil, že odhalí, pokud účetní závěrka obsahuje významné (materiální) nesprávnosti. To znamená, že auditor nemusí ověřit veškeré zůstatky a transakce, vybere ty hodnotově významné a ty, které představují riziko významné chyby, a naopak může zcela vynechat z auditních procedur zůstatky a transakce, které v součtu budou hodnotově nevýznamné a nebudou představovat riziko významné chyby. V závislosti na velikosti firmy pak může u malé firmy chyba ve výši 100 tis. Kč představovat významnou chybu, zatímco u firmy s mnohamiliardovým obratem může být milionová chyba považována auditorem za zcela nevýznamnou.
