Většina mého učení nejen ve školních lavicích ale i dále v průběhu života byla založena na tzv. dobré praxi. Best practise byla mantra, kterou se zaklínala všechna hledání řešení, kdy se vyhledávalo, co je již vynalezené, osvědčené a jak je to funkční. Na tom pak stavěla rozhodování, jakou cestou jít, jaké nástroje použít atd. Staví na tom náš pokrok, abychom neustále nevynalézali kolo, to je bez pochyb. Ale co když takto potvrzená dobrá praxe vůbec není dobrá? Už kdysi v 90. letech jsem s podivem sledovala, jak bylo nemožné přenést „dobrou praxi“ z jiných zemí a vyhnout se tak chybám, slepým uličkám a ušetřit si čas. Ne ne, my jsme si museli projít vlastní cestu, udělat vlastní chyby a dodnes nejsme v některých oblastech ani tam, kde byly naše předlohy z 90. let. Fascinovalo mě to… Když dva dělají totéž není to totéž, ale to nic nemění na faktu, že naše společnost, věda a ekonomika stojí na principu předávání dobrých zkušeností a rozvíjení již vynalezeného.

Co je na tom špatně? Nic. Tímto článkem chci jen ukázat, že věci nejsou černobílé, cesty nejsou vždy přímé a to že něco funguje, neznamená, že je to dobré. Úplně primitivní příklad, který mě napadl, jak jinak z prostředí jachtingu, jsou principy kotvení. Letos v létě jsem byla 14 dní ve Švédsku a po zkušenostech z Jónského, Egejského, Středozemního a Jadranského moře se ve švédských vodách používá zase jiný způsob kotvení. Přišel mi na první dobrou dosti šílený, po delším ohledávání a vlastním vyzkoušení je ale velmi funkční v daných vodách a podmínkách. Nicméně nepraktikovala bych ho v podmínkách jiných. Lekci kotvení ve švédsku si nechám v tuto chvíli stranou, ten příklad na „dobrou praxi“ přiblížím jednodušeji: dříve měly lodě obrovsky těžké kotvy a ještě těžší řetězy. Faktem je, že vždycky loď drží řetěz, který leží v dostatečné délce na dně a který fixuje kotva (na naopak). Vývoj lodních kotev však posul věci jinam, zjistilo se, že tvar kotvy spíše než její váha, je to, co má skutečný vliv na fixaci kotvy a tedy i toho řetězu na dně. Dnes tedy již nejsou potřeba obludně těžké kotvy ani tunové řetězy, lehčí kotva v kombinaci se správným položením na dno a dostatečnou délkou řetězu přinese stejný výsledek. Navíc těžkotonážní kotva a řetěz jsou náročné na kotevní zařízení a především mohou způsobit potíže, pokud je potřebujete rychle vytáhnout a dostat loď do bezpečí, například pokud se obrátil vítr v kotvišti nebo se blíží bouře případně obojí dohromady.

Znamená to ale, že vše moderní je lepší než to staré? Asi tušíte, že mám příklad i na to, jak tento mýtus vyvrátit. Jasně, že ne! Určitě najdete hodně příkladů ze své zkušenosti, já osobně nikdy nezapomenu na situaci, která mě jednou provždy přesvědčila o tom, že umět staré dávné způsoby navigace na moři, tj pomocí kompasu, dalekohledu, znalosti hvězd případně sextantu je naprosto nutné i v roce 2024 a dál. Adepti na kapitánský průkaz, které jsem školila, často oponovali, proč se mají učit kreslit čáry do mapy, počítat kurzy, deviace, deklinace a pracovat s kompasem, když máme přece GPS a navionics. V roce 2020 jsem byla v Chorvatsku, v dubnu, mimo sezonu. Moje tři děti totálně vybily všechny mobily vč mého, power bank a dokonce vycucaly i servisní lodní baterii. Přistála jsem v přístavu doufaje, že loď napojím ze břehu na el proud, aby se vše dobilo, přišla jsem totiž o navigaci pomocí GPS a ten zmíněný navionics. Jenže mimo sezonu byla marina zavřená, proud odpojený a já poděkovala svému řemeslu instruktorky, že umím celkem dobře navigovat s mapou a kompasem. Dostali jsme se, kam jsme potřebovali, a kdybych nenadávala na ty vybité přístroje, možná by si posádka ani nevšimla, že se něco potenciálně ohrožujícího vůbec stalo.

A jak to teď překlopit do byznysu? Tentokrát nechci dávat konkrétní příklad, protože každá vaše situace je unikátní v daném čase a na dané souřadnici a s lidmi, které máte, včetně vás (jako to kotvení ve švédsku nebo 90. léta na 50. rovnoběžce s.š.). Takže se prosím zamyslete každý jednotlivě, zda to, co používáte jako osvědčené opravdu stále slouží nejlépe z možných a zda pokrok za každou cenu není za moc vysokou cenu. Budu moc ráda, kdy se mnou opět posdílíte své vlastní zkušenosti a názory, jsem za vaše reakce opravdu moc vděčná a chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří mi dávají jakoukoliv zpětnou vazbu na tento lodní deník. Inspiruje mě to a motivuje dívat se ještě víc kolem sebe, co by pro vás i mě bylo dobré a potěšující.

50° 6.924 ‘ N 14°30.289‘E

Petra Ester Jedlickova

Jednatelka – Managing Partner