K tomuto příspěvku mě inspirovala kniha Auditing pro manažery paní Müllerové a pana Králíčka, kde v jedné z kapitol knihy popisují nejčastější omyly uživatelů účetních závěrek ohledně chápání auditu. Za svou více než 20letou praxi v auditu jsem se samozřejmě také setkala s různými mylnými představami o tom, co to je audit. A o těch nejčastějších jsem se rozhodla napsat.
MÝTUS Č.1 – AUDITOR VÁM DÁ POTVRZENÍ NA COKOLI
Před nějakou dobou jsem ve frontě v supermarketu vyslechla následující rozhovor dvou prodavaček. „Tak co, jak je?“ „Ale ani se neptej, zase jsme tu měli ty auditory. Přišli, dali si kafe, pak mi řekli, že tu máme všechno rozmístěné úplně blbě, šli na oběd a pak odjeli a vyfakturovali si práci za celý den.“ Když jsem přijela domů, neubránila jsem se konstatování: „Tak to mi dneska zase udělalo radost, že se moje profese jmenuje audit.“ Pravda, se slovem auditor mám i zábavnější příhodu. Když jsem takhle jednou odpověděla na otázku, čím se živím: „Jsem auditor“, dotyčný se na mě, křehkou osobu v šatech a lodičkách podezřele podíval a zeptal se: „Vy opravdu děláte audit komínů?“
Tahle otázka mě tenkrát dost pobavila, ovšem pravdou je, že se slovo audit v současné době stává synonymem pro jakoukoli kontrolu nebo revizi, takže si veřejnost pod tímto slovem může představit opravdu cokoli. Kromě auditů finančních výkazů, které dělám já, a interních auditů se můžeme setkat s audity dopadů na životní prostředí, technický audit, audit kvality výrobků nebo zabezpečení procesů, klinickými audity apod. Přiznám se, že jako auditor s licencí vydanou Komorou auditorů České republiky nemám moc velkou představu, co se přesně pod většinou výše uvedených auditů skrývá.
A občas mě překvapí požadavky potenciálních klientů, na co chtějí „audit“. Asi nejpikantnější poptávka z před několika let byl požadavek na vydání auditorské zprávy o tom, kdo je skutečný majitel jisté firmy pro banku. Přestože tento požadavek za svého klienta vznesla renomovaná ruská právní společnost, nedomluvili jsme se na uskutečnění zakázky. Už z veřejně dohledatelných zdrojů bylo jasné, že osoby zapsané na Kypru jako majitelky nejvyšší mateřské společnosti jsou pouze nastrčené osoby a celé schéma skupiny je podvod, takže po zaslání několika dotazů se renomovaná ruská právní společnost již neozvala J.
MÝTUS Č.2 – AUDITOR VYDÁVÁ ZPRÁVU O HOSPODAŘENÍ FIRMY
Často dostávám dotazy typu, jestli společnost, která má čistý auditorský výrok, hospodaří efektivně. Na takovou otázku se dost špatně odpovídá, protože auditor ve svém výroku vyslovuje výrok o tom, zda „účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv společnosti a nákladů, výnosů a výsledku jejího hospodaření a peněžních toků v souladu s českými účetními předpisy“ (případně jinými).
Z této definice je patrné, že auditor primárně zkoumá, zda jsou finanční výkazy společnosti připraveny dle platné účetní legislativy, tedy zda je vše správně zaúčtováno a prezentováno ve výkazech. Smyslem auditu není posuzovat např. zda stroj pořízený za 10 mil. Kč, který byl správně zařazen a je správně odepisován, nemohl být pořízen třeba za 5 mil. Kč a zda management jednal s péčí řádného hospodáře. Samozřejmě, pokud si auditor všimne, že je v tomto směru něco zjevně špatně, má povinnost na to upozornit osoby pověřené správou společnosti.
Pokud by si chtěl majitel firmy udělat představu o tom, zda jeho management, nebo nákupní oddělení hospodaří s péčí řádného hospodáře, dokážu si představit zakázku typu Dohodnutých postupů dle standardu ISRS 4400, což ovšem není ani audit ani prověrka, a ve Zprávě o věcných zjištěních, kterou auditor při této zakázce připravuje, je to takto jasně uvedeno.
